Historie knihovny

Již před 1. světovou válkou byl v Želechovicích založen osvětový spolek Národní Jednota. Založil jej místní učitel František Frantík hlavně na podporu menšinových českých škol v průmyslových městech, v nichž byla mládež za Rakousko-Uherska odnárodňována.

Svoje sídlo měla Národní Jednota v pohostinství na Monaku při železniční zastávce. Svou činnost začala hraním divadel a pořádáním přednášek, hlavně v zemědělském oboru. Po návratu účastníků z 1. světové války byly do života obce vneseny další nové prvky a snahy, jejichž prvním výsledkem bylo, že se Národní Jednota postarala o výstavbu Pomníku padlým za vlast v cizích službách a založení první veřejné knihovny v obci.

V letech 1920 - 1921 založila Národní Jednota první knihovnu v obci. Čítala asi 100 svazků hodnotných knih zábavných i poučných. Knižní fond byl umístěn v soukromém bytě dvou učitelů na Výpustě č. p. 78.

Zvyšování počtu svazků v knihovně si vyžádalo větší prostor, proto po nějakém čase byla knihovna přestěhována do místní obecné školy, vybudované v letech 1867 - 68. Umístěna byla v prvním poschodí v učebně 3. třídy. Zpočátku zde knihy půjčoval místní učitel Ferdinand Filipi. Provoz knihovny byl každou neděli dopoledne. Byl to nejvhodnější čas, neboť mnoho věřících se při zpáteční cestě z bohoslužeb zastavilo v místní knihovně.

Knižní fond se rozrůstal až do válečného období. Po roce 1938 nastaly dny okupace. Byla zakázána legionářská organizace, učitelé skládali slib věrnosti německé říši, na škole byl vyvěšen prapor s hákovým křížem, výchova byla prováděna v říšském duchu. Ani knihovna nebyla ušetřena těchto požadavků a nařízení. Bylo z ní odvezeno mnoho literatury nežádoucí pro německé okupanty. Nejcennější knihy se však podařilo zachránit. Uchoval je přes celou válku pan Josef Rokyta ve svém dvoře v rodinném domku na Výpustě č. p. 37 ve vybetonované jámě přikryté hromadou suchých otepí. Po skončení války byla činnost knihovny obnovena.

V roce 1949 byly třídy obecné školy přestěhovány do nově vybudované školní budovy. V původní obecné škole se postupně zřídila úřadovna MNV, zasedací místnost, zdravotnické středisko. Místnost byla vyhrazena i pro lidovou knihovnu, kterou vedl pan učitel Bohuslav Kotík s panem Josefem Rokytou a paní Marií Chrasteckou.

Statistika stavu knihovny z roku 1956:

Čtenářů 325, z toho 64 mužů, 69 žen, 192 dětí
Knižní fond čítal 141 knih zábavných a 397 knih dětských
Knihovnu navštívilo za stávající rok 1.417 osob, které si vypůjčily 1.846 knih
Průměr byl 12 knih na osobu

V knihovně pracoval i čtenářský kroužek.

V roce 1958 byla knihovna vyznamenána za úspěšnou činnost. Sloučením obcí Želechovice, Lužkovice a Lípa sloučily se i lidové knihovny v jednu se sídlem v Želechovicích.

Až do roku 1981 zastával funkci knihovníka pan Josef Rokyta. Po jeho odchodu vedla knihovnu od roku 1981 do roku 1984 paní Aneta Matůšová, rozená Trunkátová. Po ní nastoupila do knihovny paní Lenka Filipová. Od roku 1986 byla vedoucí knihovny paní Marie Nekvindová, která spravovala knihovnu do roku 1995. V tomtéž roce ji vystřídala paní učitelka Věra Filipiová.

V roce 1996 byla místní lidová knihovna vyznamenána v rámci okresu Zlín za dobrou práci. V roce 1999 nastoupila jako knihovnice paní Marie Svobodová, v roce 2001 ji vystřídala paní Helena Bartončíková.

Od 1. 8. 2010 je knihovnicí paní Miroslava Borovičková.

Dříve byla knihovna pobočkou Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně, po vzniku samostatné obce Želechovice nad Dřevnicí roku 2009 se také knihovna osamostatnila.